Můj sicilský džem na pražské Náplavce

< Zpět

Možná se to nezdá, ale „nést vlastní kůži na trh“ není snadné, zvláště je li to poprvé…Jak budou moje džemy chutnat? Budou se vůbec prodávat, zastaví se někdo u stánku…? Ano, dala jsem do nich při vaření duši, ale přesto…

Naštěstí mi Markétka (moje šikovná dceruška) stánek jaksepatří vyzdobila (Markétka je výtvarnice) a pomerančůmilovní zákazníci tak četli „džem z pomerančů ze Sicílie…ručně sklizené pomeranče“. Přiblížili se a ochutnali džemy z pomerančů, které jsem sklidila v lednu v Ribera. A potom vařila, co nejméně aby se zachovala původní chutˇ a vůně těch jedinečných oranžových plodů. A zahustila jen trošku po vzoru sicilských žen rozemletými semínky ze svatojánského chleba.

Největší odměnou je slastný úsměv na rtech ochutnávajícího. A báječný ohlas dětí. Chlapeček, který si dal do pusy džem i s dudlíkem. Nebo druhý, trochu zamračený, který když ochutnal tak se s džemem v pusince rozzářil. Nebo holčička co ochutnávací misku s džemem snědla až do dna a chtěla ještě…

Můj první den na farmářském trhu se vydařil, a to i přes mírnou nepřízeň počasí. Po džemech se jen zaprášilo. A kus sicilského slunce ve skle rozzářil i pražskou Náplavku.

(březen 2015)