Sicílie v zimě, slunná i větrná, ale stále chutná

Sicilská zima se rovná takřka středoevropské jaro: svěží vánek, deštíky střídají slunce, tráva se zelená a ptáčci cvrlikají…no, ale občas zafouká i pořádný vichr (jako třeba africké scirocco) a nastane silná průtrž mračen (což je dobře, zimní deště prospívají půdě)…a potom zase to svěží místy chladné, ale nikdy ne mrazivé počasí. Ano, rozmanitost Sicílie je pozoruhodná ve všech směrech, a platí to i o počasí. Neboť pobřeží ostrova, který má tvar trojúhelníku (proto nazvaný Řeky Trinacria), má do všech stran své klimatické zvláštnosti, vnitrozemí nevyjímaje.

Zatímco zima v Palermském zálivu zvaném Conca d’Oro odpovídá výše popsanému, tak na hřebenech pohoří Madonie leží sníh a na západním v oblasti Marsala, kam proudí teplejší vzduch z Afriky, zažívám v lednu 20 stupňů Calsia – a skočím do moře (ovšemže je chladné… rychle zase vylezu!). Ale podmořský rybář zůstane v moři déle (má neoprenovou soupravu) a vytahuje ze síťky mořské ježky…mám se na co těšíit: pasta con ricci di mare je lahůdka nade vše!

Moje sicilská zima je i ve znamení pomerančů – ty nejlepší jsou z Ribery: sladké, šťavnaté a vonící…tento rok lámu rekord v jejich konzumaci. A cloumá mnou přání moci si na nich pochutnávat celý rok. Proto nelením a začnu zavařovat. Dodržuju osvědčený způsob zavařování, s cílem zachovat co nejvíce původní chuť a konzistence čerstvého ovoce. A skutečně, osvědčí se i u pomerančů. Nevařím ovoce víc než hodinu, přidám jen třtinový cukr a nakonec šťávu z citronů – jediné konzervanty. A nakonec sterilizuju ve vařící vodní lázni. Výsledek – sytě oranžový džem plné chuti s proužky pomerančové kůry…povedlo se! Přivezu určitě do Prahy.

Neodepřu si však ani výlet za sněhem: na vrcholky pohoří Madonie (poslední závěrečná část Apenin táhnoucích se napříč Itálií) stoupá cesta vzhůru serpentýnami, a otvírá nádherné místy až dramatické scenérie. Posledním významným střediskem před stoupáním do vysokohorské zóny je městečko Polizzi Generosa – proslulé laskavostí svých obyvatel a lahodností místních sýrů i lískovými oříšky. Je tady jeden vynikající pekař, u něhož koupíme ještě teplý bochník chleba, a o kus nabízejí v mlékárně riccotta calda (teplou riccottu)… kdo by odolal? Na prvním kameni u cesty za městem se kochám čerstvým chlebem s vlahou a riccottou, která se jen rozplývá na jazyku a klouže slastně do žaludku…zatímco všude dokola se rozprostírá nádherná pastva pro oči: vrcholky zasněžených hor, táhlé kopce porostlé vysokohorským porostem a mraky honící se nad nimi na pozadí azurového nebe. Tak tomu říkám správně Prostřeno!

Dál a dál vzhůru vede cesta až k lyžařskému středisku Piano Battaglia. Ano, v samém středu Středozemí na Sicílii, je možno užívat si i sněhové radovánky. Koulování a sáňkování se stává zlatým hřebem výpravy.