Ribera – země pomerančům zaslíbená
< Zpět
Pomeranče mi dávají dobrou náladu už jen pro svoji nádhernou oranžovou barvu, a což teprve jejich chuť a vůně… Jsou-li zralé, sladké a šťavnaté jaksepatří, a právě utržené ze stromu tak nastává skutečná euforie! Tu jsem zažila letos v lednu v sadech v oblasti Ribera, na jihu Sicílie. Zdejší mikroklima, které pomerančům vskutku svědčí, činí Riberu královnou pomerančové úrody: mírně zvlněná, v blízkosti moře a s patřičnou expozicí, obdařená půdou napůl jílovitou napůl sypkou, která zadržuje vláhu a živiny, ale současně dobře dýchá…to jsou královniny parametry. Nejpodařenější pomerančová odrůda Riberella nese dnes ochranou známku Ribera DOP a pochází z původní odrůdy Washington – ta udělala cestu kolem světa přes Brazilii do Portugalska až na Sicílii … a podle toho měnila svůj název z Brasiliana na Portogallo až na sicilskou Riberellu. Velké oranžové plody se vyznačují vyjímečnou sladkostí a šťavnatostí, a jsou bez pecek.
![Ribera](http://www.chuteacesty.cz/wp-content/uploads/2015/03/Ribera-1024x768.jpg)
Má mise má konkrétní cíl – natrhat pomeranče a uvařit z nich džemy pro pražský farmářský trh. Pan Franco Termine, na kterého narazíme sotva vjedeme do Ribery, prodává své pomerančové klenoty hned u cesty. Je odborník na slovo vzatý a v kostce mi vysvětlí osud sicilských pomerančů: odbyt je stále obtížnější, za prvé z důvodů často nesmyslných evropských kvót (díky kterým se v supermarketech na Sicíli prodávají např. španělské pomeranče!!). A za druhé díky nekalým dovozům levných, a zřejmě ne vždy právě čistě pěstovaných pomerančů z Maroka, které se na Sicílii dostávají všelijak a prodávají nekontrolovaně jako pomeranče Ribera DOP (podloudníci nelení snad nikde…).
![Sklizeň pomerančů](http://www.chuteacesty.cz/wp-content/uploads/2015/03/Sklizeň-pomerančů-1024x768.jpg)
Poté co vysvětlím panu Francovi svůj záměr zavařovat, doporučí mi odrůdu Navelina, která je již zralá. Riberella je letos naopak se zráním pozadu, neboť zima přišla pozdě a pomeranče potřebují pro zrání chlad …ano, zdánlivě nesmyslné, ale je to tak: k dosažení sladkosti a šťavnatosti pomerančů je třeba zima (ovšem ta středomořská, která připomíná naše jaro).A samozřejmě slunce.
![Pastička na hmyz](http://www.chuteacesty.cz/wp-content/uploads/2015/03/Pastička-na-hmyz-768x1024.jpg)
Sady pana Franca jsou rozsáhlé a plné urostlých stromů sestříhaných tak, aby se z nich dobře sklízelo. Plody nejsou chemicky ošetřované, pan Franco má proti škodlivému hmyzu jinou metodu: pastičky ve formě nádob zavěšených mezi stromy, ve kterých je olej se sardinkami – koktejl, který má hmyz raději než sladké oranžové plody…takže je nechá napokoji.
![Ribera more](http://www.chuteacesty.cz/wp-content/uploads/2015/03/Ribera-more-1024x768.jpg)
Po sklizni se vydám ještě na průzkum oblasti. Mořské pobřeží je nezastavěné a takřka pusté, a městečko Ribera spíše ospalé, s chlapíky rokujícími na ulici, na náměstí před kostelem a na zahrádce u baru…po ženách ani vidu ani slechu – asi jsou doma s dětmi nebo u plotny. Připadám si tu trochu jako na konci světa – uprostřed pomerančovníků jakoby se zastavil čas…Odtud jsou pomeranče a moje džemy, které přivezu na trh na Náplavce v sobotu poslední víkend v březnu.
![Marmelate Conca D'Oro](http://www.chuteacesty.cz/wp-content/uploads/2015/03/Marmelate-Conca-DOro-768x1024.jpg)
(leden 2015)