Galateo – Etiketa po italsku: Pozvání na večeři
< ZpětItálie a vlastně celé Středomoří je proslulé svým uměním pohostinnosti, kde mít doma hosty je takřka samozřejmostí a pozvání přátel např. na talíř těstovin je běžnější než u nás pozvání na kávu.
Itálie a vlastně celé Středomoří je proslulé svým uměním pohostinnosti, kde mít doma hosty je takřka samozřejmostí a pozvání přátel např. na talíř těstovin je běžnější než u nás pozvání na kávu.
Jak říká přísloví, jiný kraj, jiný mrav.Podobně jako jazyk, mentalita nebo kulinářské zvyklosti i způsoby chování a etiketa se liší v každé zemi. Čím více na jih, tím více patří k vaření a hodování i pospolitost a pohostinnost.
Sezona pokročila a nabídka na trhu je stále pestřejší a pestřejší, což platí samozřejmě především pro ovoce a zeleninu. U podnikavých farmářů je k mání široká škála salátů a bylinek, vypukla sezona chřestu a objevilo se sezonní ovoce. Vydám se na trh opět s Luigim Valenzano, nabídka nám přináší zbrusu nové inspirace.
Italská kuchyně bez čerstvých sezónních ingrediencí vlastně neexistuje – proto je tolik italských kuchyní, kolik je v Itálii regionů. Ale co my, milovníci italské kuchyně žijící v Čechách? Jak splnit zdravou zásadu ZERO KILOMETRI (nula kilometrů) neboli vaření z místních zdrojů, a přitom vařit po italsku?
V české kotlině stoupá zájem o exotické kuchyně a ve společnosti je možné slyšet zapálené debaty na kulinářská témata. O tom která kuchyně je nejlepší se přou s vervou mistři kuchaři i gurmánští světoběžníci. Ale přijde-li na přetřes česká kuchyně, závěr je vždy stejný – dobrá, ale těžká a málo rozmanitá. Na začátku minulého století však Prahe patřila k metropolím s vyhlášenou gastronomií…
Není to tak dávno, kdy byly trhy s čerstvým ovocem, zeleninou a ostatním domácími produkty českého venkova jen zbožným přáním obyvatel Prahy i ostatních měst. Přání se stalo skutečností! Letos máme za sebou první sezonu s nefalšovanými farmářskými trhy a na dveře již klepe druhá…Jaká asi bude?
Zatímco v minulém čísle jsme se podívali na české farmářské trhy očima organizátorů, dnes nás zajímají přímí aktéři. Farmáři a jejich zřejmě nejnáročnější zákazníci – šéfkuchaři. Zásadní otázkou je nabídka zboží. Nakolik jsou s ní spokojeni a zda by se mohla ještě nějak vylepšit?
Z předehry k hodování jakou byl původně aperitiv, se v Itálii stal rituál, který zdaleka neznamená jenom drink. Kolem bohatě prostřených barových pultů se po šesté hodině večerní scházejí stálí i náhodní hosté. Se sklenkou v ruce diskutují a k tomu přikusují rozmanité maličkosti…jednoduché, nápadité a přitahující jako magnet.Natolik, že se aperitiv stal fenoménem a dokáže nahradit i večeři.