Každý záhon zlepší svět

< Zpět

Ano, přišlo to jak blesk z nebe! Když jsem na Terra Madre uslyšela o projektu Záhony na školách, hned jsem věděla, že to je ono – jak se připojit a zúčastnit. Ještě spíše než na základních školách mě zaujala myšlenka záhonů pro mateřské školy. Pro děti kolem 4 a 5 let musí být přece zkušenost s pěstováním a staráním se o záhon, a následné sklízení a ochutnávání, nezapomenutelným výchovným zážitkem. V předškolním věku děti nejlépe vnímají, jsou otevřené a neobyčejně zvídavé. Vybavily se mi mé zážitky ze záhonů u babičky na Moravě, kam jsem jezdila od malička na prázdniny, na které si dodnes živě vzpomínám. Brambory, okurky, mrkvička ze záhumenku…jablka,švestky, jahody či rybíz ze zahrady…panečku to byly pochoutky! A jejich sklízení opravdová radost.

MŠ U Studánky_Co se děje v půdě?

Pěkně za čerstva, ještě plná dojmů z Terra Madre, jsem si po návratu do Prahy sesumírovala vše, co může přinést takový Záhon dětem: přiblížení se k přírodě a jejímu koloběhu, porozumnění půdě a dobré úrodě, výchovu vkusu v jídle a vztahu ke zdravému stravování z čerstvých surovin s jasným původem, úctě k životnímu prostředí a planetě Zemi…je toho opravdu hodně! Vypravila jsem se na Radnici v Praze 7, zbrusu nově zvolenou a osvícenou. Slovo dalo slovo. Nápad zaujal, s tím, že by cestou k uskutečnění mohla být dotace. Jako pilotní školku jsem oslovila školku v ulici Nad Štolou, jejíž paní ředitelka zareagovala nádherně: do týdne byl na školní zahradě záhon a o tři týdny později první úroda. Projekt Záhony pro mateřské školy byl na světě!

Záhon v MŠ Nad Štolou

Komposter v MŠ U Studánky

Městská část Prahy 7 skutečně projekt podpořila dotací. A zapojily se všechny školky ve čtvrti: takže dnes již mají obecní školky v Praze 7 vlastní záhon, a většina z nich i kompostér. Děti se v úvodním hravém workshopu dozvěděly z čeho se skládá půda, co je to humus, jak roste semínko, proč jsou tak důležité v půdě žížaly či jak se dělá kompost. A společně se svými učitelkami zasadily ředkvičky a sazenice jahod, ještě než přijde doba na zazimování. Zahradu budou pozorovat i potom, v zimě. Budou se starat o ptáčky, pro které dostaly krmítko, a čekat až na jaře vyrostou první narcisky. A povedou si Deník malého zahradníka ve formě hravých a interaktivních omalovánek, jejichž vydání připravujeme. Na jaře pak začnou s jarní setbou. A samozřejmě s péčí o záhon, včetně pletí a zalévání. S rytím a údržbou jistojistě pomohou i rodiče! A možná, že na závěrečné školní slavnosti v červnu ochutnají děti i rodiče občerstvení z vlastní úrody.

Cigliegino

Tak milá Praho 7, v čele s osvícenou radnicí, gratulujeme! Připustíme-li, že každý záhon změní svět k lepšímu, tak jsme svět v Praze 7 zlepšili.
(září 2015)

Můj sicilský džem na pražské Náplavce

< Zpět

Možná se to nezdá, ale „nést vlastní kůži na trh“ není snadné, zvláště je li to poprvé…Jak budou moje džemy chutnat? Budou se vůbec prodávat, zastaví se někdo u stánku…? Ano, dala jsem do nich při vaření duši, ale přesto…

Naštěstí mi Markétka (moje šikovná dceruška) stánek jaksepatří vyzdobila (Markétka je výtvarnice) a pomerančůmilovní zákazníci tak četli „džem z pomerančů ze Sicílie…ručně sklizené pomeranče“. Přiblížili se a ochutnali džemy z pomerančů, které jsem sklidila v lednu v Ribera. A potom vařila, co nejméně aby se zachovala původní chutˇ a vůně těch jedinečných oranžových plodů. A zahustila jen trošku po vzoru sicilských žen rozemletými semínky ze svatojánského chleba.

Mlsná holcicka

Největší odměnou je slastný úsměv na rtech ochutnávajícího. A báječný ohlas dětí. Chlapeček, který si dal do pusy džem i s dudlíkem. Nebo druhý, trochu zamračený, který když ochutnal tak se s džemem v pusince rozzářil. Nebo holčička co ochutnávací misku s džemem snědla až do dna a chtěla ještě…

Můj první den na farmářském trhu se vydařil, a to i přes mírnou nepřízeň počasí. Po džemech se jen zaprášilo. A kus sicilského slunce ve skle rozzářil i pražskou Náplavku.

IMG_2592 2
(březen 2015)

COTTOCRUDO (nejen) syrové po italsku

< Zpět

A je to tady – zbrusu nové neformální CottoCrudo, kdysi elegantní klasický Restaurant Allegro Hotelu Four Seasons na Starém Městě v Praze. Nový interier, nový šéfkuchař – Richard Fuchs přišel s konceptem cotto crudo: jednoduše a rafinovaně po italsku.

Se stylem Crudo neboli čerstvé syrové ryby a mořské plody na italský způsob je v Praze skutečným pionýrem. Zatímce sashimi je už známý pojem, crudo po italsku je nováček. Prorazilo v Miláně cca před 6 lety a teď ho máme i v Praze. Richard Fuchs ho uplatňuje především pro předkrmy. Princip: jednoduché kombinace ryb či mořských plodů s kořením, bylinkami či osvědčenými salsami jako tuňák s mořskou solí a koriandrem nebo halibut salsa verde a sicilské kapary nechají vedle sebe báječně vyznít chutě, vůně i texturu jednotlivých komponent. Navíc jsou krásné i napohled – servírované na čverhraném talíři jsou jako přitažlivý a navíc jedlý obrázek.
Crudo (syrovým) předkrmům, sekundují cotto – nejvyhlášenější italské uzeniny ve vynikající kvalitě. Dále nechybí vyhlášené italské sýry – parmezán, gorgonzola, talleggio, fontina, robiola či talleggio… a ovšem ani pravá a nefalšovaná buvolí mozzarella a její smetanová sestra burrata. Mezi předkrmy se skví jistoty jako vitello tonnato, piemontský tatarák z hvězího fassone či sicilské rýžové arancini se šafránem. Mňam!

Ale to co mě takřka dostalo na lopatky a na co se sem jistojistě budu vracet jsou domácí černé tagliolini s humrem – nádherné už na první pohled, a co teprve na jazyku: růžový konfitovaný humr s nepopsatelně lahodnou omáčkou a sepiovou černí černé a po ní chutnající tagliollini dokonalé konsistence jsou prostě vynikající. Nasnoubila jsem na doporučení somelira s narůžovělým pinot grigio – to bylo to ono!

Osteria neboli italská Hospoda u kohoutů ve Veletržní ulici

< Zpět

Jedno nebo dvě, ale zato poctivá jídla denně, domáci atmosféra (nejspíš rodinný podnik), dobrá kvalita za dobrou cenu a vždypřítomný padrone (majitel a nejlépe i kuchař v jedné osobě) – to jsou základní vlastnosti dobré italské osterie, jakých kdysi byly v Italii mraky, stravoval se v nich pracující lid a o víkendech celé rodiny. Hosté se v osterii cítí jako doma a jako doma je i kuchyně!
V Praze v záplavě italskych i pseudoitalských restaurací všeho druhu, kde kvalita a cena nebývají vždy v rovnováze, se objevila jedna vyjímečná vlaštovka – dobrá italská osterie. Zdejší padrone i šéfkuchař je Alex Facchin, původem z kraje Veneto (čili Benátsko). Stylově čistý sympatický interier je dílem jeho přítelkyně Barbory Hrtáňové. Vše tady svědčí o dobré míře, což je v kuchyni dost podstatné! Přestože Valentýnské menu (předkrm z krevet, hlavní jídlo losos v krustě, moučník mascarpone mille foglie s malinami) vypadalo velmi lákavě, objednali jsme si těstovinu doporučenou a připravenou šéfkuchařem na míru, prostě jako doma: domácí tagliatelle s rajčátky, bazalkou a burratou (lahodný čerstvý sýr z buvolího mléka) byly skvělé! Kombinace několika kvalitních ingrediencí v italských národních barvách byla poklonou té nejjednodušší italské kuchyni. A rozlévané Pinot Grigio se s tím dobře snoubilo… Vřele doporučuji! A ještě něco – dají se tu koupit i kvalitní italské sýry či uzeniny a dokonce i bottarga (sušené jikry z cípala) ze Sardinie.
Veletržní 71, Praha 7, www.osteriaaigalli.cz

Sorpresa continua ve znovuzrozeném VinoDiVino

< Zpět

Znovuotevřená brána do světa kvalitní italské gastronomie na rohu Štuparské ulice v Praze 1 se jmenuje VinoDiVino. Tým milovníků dobrého italského vína a kuchyně (před pár lety sídlili ve Vězeňské ulici) se představuje v sestavě obohacené o šéfkuchaře Mario D’Innocenzo. Ten má za sebou zkušenost nejen v Itálii, ale i v italských restauracích v Praze (Opera, Artista a Rossini) a jeho krédo zní: kvalitní ingredience, sezónnost, regionální rozmanitost. Jídelní lístek obměňovaný každý měsíc, každý týden i každý den obsahuje ale i osvědčené stálice. Regionální rozmanitost je pak obzvláště patrná ve vinném repertoáru. Vinné klenoty jsou dekorací v regálech na stěnách a jsou neodolatelnou pozvánkou procestovat Itálii od severu k jihu. Otevřená kuchyně v dolní části restaurace dovolí nahlédnout pod pokličku mistra kuchaře, pořádají se tady kuchařské kurzy, vinné degustace i společenské akce…A můj tip? Perlivé víno La Montina z vyhlášeného vinařství Francia Corta (velmi příznivá proporce kvalita cena). Vynikající italské sýry. Rizoto se špenátem a s gorgonzolou. A moučníky podle vyhlášeného cukráře z Milána – tedy takové čokoládové mousse či pistaciové semifreddo jsem už dávno nejedla! A ještě jedna vychytávka – ženšenová káva. Zkrátka samé překvapení neboli sorpresa continua.
Štupartská 18, Praha 1, www.vinodivino.cz

Překvapivá kuchyně pod Petrskou věží v Praze

< Zpět

Sansho je jméno podniku který labužníkovi přinese jistojistě chuťová překvapení! Malý podnik s velmi neformíální atmosférou, jídelním lístkem napsaným na tabuli – vpodstatě každý den jiné jednotné menu pro všechny. A s otevřenou kuchyní – můžete doslova nahlédnout pod pokličku. Námět šéfkuchaře Paula Day je jasný: kuchyně fusion plná invence, kvalitní ryby, mořské plody a maso plus koření ze všech koutů světa…A z toho plynoucí překvapení na patře.
Co jsem tu ochutnala: marinovaného lososa se zázvorem, křupavou výborně okořeněnou krevetku v knedlíčku a la sendvič a hlavně: vepřový bůček (báječně křupavě vypečený) s vodním melounem v přelahodné omáčce. No, budu se tam muset vrátit – stojí to za důkladnější exploraci.
Sansho, Petrská 25, Praha 1, tel. 222 317 425

Středozemní sezónnost na pražském Smíchově

< Zpět

Ostrov italske gastronomie v Praze na Smichove se jmenuje kupodivu anglicky WineFood Market a je již nějaký čas báječnou příležitosti k nákupům pro ty, kteří milují dobrou italskou kuchyni. Protože ta, jak je známo, se neobejde bez kvalitních puvodních ingrediencí.Velmi účelně, takřka minimalisticky a čistě pojatá prodejna typu malý supermarket je skvěle dosažitelná především pro motoristy směřujících na Strakonickou (v těsné blízkosti Agip a MacDonaldu – tohle sousedství mi připadá takřka jako zásadní výzva: MacBig nebo pizza od sicilské pekaře?).Ovšem ze stanice tramvaje Smíchovské nádraží se sem dá dojít celkem pohodlně i pěšky. A vycházka stojí za to! Minulý týden tady navíc přibyla ještě jedna zbrusu nová a originální realita: prostory garáží bývalé Radlické mlékárny se proměnily v „trh s menzou“ v duchu středozemní sezónnosti: čerstvé ryby, ovoce, zelenina, maso a klobásky a (to co mě osobně nadchlo nejvíc!) každý den obměňované těstovinové a zeleninové speciality z rukou sicilského mistra kuchaře-pekaře Pierro Barone v jeho Rosticerrii (nad jeho ravioli s náplní připravené na bázi špeku na červeném víně s rajčátky, s olivami jsem se blahem málem rozplynula!)
Ve stáncích si buď nakoupíte dobroty sebou (take away v praktických krabičkách) nebo a ještě lépe si dáte to na co máte chuť přímo na místě samooobslužným způsobem: u stolů s lavicemi v atriu s prosklenou střechou – stylově čisté, světlé prostředí kterému vévodí mluvící pták loskuták v kleci (takže na své si přijdou i děti). Ale hlavně, na své si přijdou všichni, kteří v jídle dávají přednost neformálnosti a kvalitě za dobrou cenu před okázalostí. Ti, kteří milují sezonní středozemní kuchyni – navíc připravenou přímo před vlastními zraky. Grilované mořské ryby a plody, francouzská drůbež, italské masové speciality a klobásky, zeleninové saláty nebo italské plněné těstoviny, sklenka vína a dobrá italská káva…no řekněte – co víc si může přát labužník s náklonností ke Středozemí ve nacházející se ve Střední Evropě? Každý den od 10 do 20 hod. na adrese Strakonická 1, Praha 5.

Snad nejlepší Créme brulée v Praze

< Zpět

Créme brulée – lahůdka s francouzským jménem a vůní vanilky a karamelu je geniálním vynálezem…Kontrast křupavé karamelové krustičky a lahodného vanilkového krému je dobrý k zbláznění. Zatím nejlepší v Praze jsem ochutnala nedávno v Café de Paris na Maltézkém náměstí!

Pravá vietnamská kuchyně v Praze

< Zpět

Vietnamská komunita v Praze je pozoruhodně početná a známe souvislosti: naučili se česky již za socialismu při pobytu v Čechách v rámci bratrské výpomoci a po pádu železné opony svou češtinu dobře využili – dnes mají v rukách mimo jiné obchod se zeleninou a čínská bistra, mluvíme li o gastronomii.  Ach jaká škoda, že jídlo v bistrech není pravé vietnamské, ale pouze pseudočínské! Vietnamská kuchyně je totiž vynikající, a mohla by být autentická a ne pouze pseudo. Nezbývá proto než se vydat do SAP – vietnamské tržnice v Libuši v Praze 4. Ale pozor, ani tady se nesmíte splést, hledáte li tu pravou vietnamskou kuchyni. Měla jsem tu čest, že mě doprovodil ten, kdo se vyzná… Úplně na konci tržiště je Bistro v červených barvách: má na menu mimo jiné tu správnou vietnamskou polévku pho – silný aromatickými bylinami okořeněný vývar, drůbeží nebo hovězí, se skleněnými nudlemi, zeleninou a kusy masa. A také škálu vynikajících dezertů z rýže, fazolí a ovoce… Tenhle výlet na periferii stojí vskutku za to. Nicméně  se těším až se i kuchyně ve vietnamských bistrech v centru stane vietnamskou – bude tam jistojistě narváno. První vlaštovkou je zřejmě HaNoi ve Slezské ulici 57, a je tam opravdu plno. Nudle v polévce sice nejsou skleněné, ale oproti pseudočínským bistrům je to trhák. Velmi lákavé jsou zdejší jarní závitky. Podávají i výborný jasmínový čaj a vietnamskou kávu.A dobré jsou i ceny.

Trh – mlsná i společenská událost

< Zpět

Tak máme opravdu a konečně i v Praze každý týden pravidelné trhy s čerstvými plody českého venkova. Na mnoha náměstích a také na nábřežích. Mé nejmilejší je na Náplavce mezi Palackého a Jiráskovým mostem. Mám tam svoje oblíbené stánky a prodavače a také se tam potkáváme s labužnicky naladěnými přáteli. Trh to je prostě báječná událost – mlsná i společenská. Už si nedokážu představit svou kuchyň bez toho, co tam nakoupím: čerstvé pstruhy, farmářské kuře, dobré brambory, český česnek a sezonní zeleninu a ovoce, čerstvý ovčí sýr, jogurt a máslo, občas i mořskou rybu která dorazila právě z Chorvatska i s rybáři, selskou klobásku na opékání, čerstvá vejce… A nakonec si dám dobrou kávu Mamma Café, frendly produkce pokaždé z jiné plantáže v některé vzdálené exotické zemi… naposledy to byla myslím Keňa. A k ní koláče přímo z plechu.