Všichni mladí farmáři světa versus EXPO 2015

< Zpět

Náš Svět a naše Planeta jsou v úzkých. Zprávy o válkách, krutostech, hladu, a statísícech lidí, prchajících ze své vlasti za strastiplných podmínek a nejistoty. Politické praktiky dávající pramalou naději na zlepšení, a žádnou důvěru v dobré úmysly… I nenapravitelní optimisté jsou v nesnázích. Tím víc povzbudí událost, kterou jsem zažila v minulých dnech v Miláně. U příležitosti světové výstavy EXPO 2015, zaměřené tentokrát na téma gastronomie se vznešeným námětem: „Uživit Planetu – Energie pro život“, se zde uskutečnilo setkámí mladých farmářů a malovýrobců z oblasti zemědělství ze 40 zemí celého světa.

Rachide&Francine

Je jisté, že tak nákladný podnik a projekt jako je světová výstava, se nemůže obejít bez velkých peněz. A je jisté, že velké peníze tečou z velkých zdrojů, jakými jsou nadnárodnostní podniky a draví velkovýrobci. Paradox tkví v tom, že jsou to právě zdroje velkých peněz, které mučí nejvíce naši Planetu a nedovolují uživit ji přijatelným způsobem – přijatelným z hlediska kvality, etiky a ekologické udržitelnosti. Neboť jejich hlavním a takřka jediným cílem je maximalizovat zisk. Pokud se tedy pořádá světová výstava s výše uvedeným vznešeným námětem za nevznešené peníze, něco tady neladí. Budiž nám útěchou alespoň skutečnost, že ať už je to jakkoliv s jeho etikou a čistotou proklamací, díky své obrovské publicitě přitahuje EXPO 2015 pozornost na zásadní téma naší doby – na téma jídla jakožto životodárné energie na naší planetě. A na vše co s tím souvisí.

Expo_Japonsko krajina

Přesto, že převážná část pavilónů představuje proklamované téma a námět velmi povrchně, často schematicky a bez smysluplného poselství, tak existují světlé vyjímky jako např.pavilon Japonska, Itálie či Ruska, a ovšem Slow Food. Pomineme pak pavilóny věnované nadnárodnostním výrobcům produktů pro zdraví sporné kvality (MacDonald, CocaCola atd.), využívajících na Expu bohatě prostor ke své reklamě. Nicméně – paralelně přitahuje Expo 2015 vyjímečné události, zabývající se vážně vážným tématem uživení planety.

Jednou takovou událostí byl jedinečný meeting mladých farmářů z celého světa ve dnech 2. – 6. října, kdy se sjelo do Milána pod hlavičkou Terra Madre Giovanni (Matka Země Mladých), zastřešené organizací Slow Food, 2.500 zemědělců, malovýrobců, rybářů, kuchařů a vědců z oblasti gastronomie z celého světa, aby spolu diskutovali na téma jak postupovat , aby se planeta uživila pro ni udržitelným způsobem. A aby v budoucnu měli přístup k dobrému, čistému a férovému jídlu všichni. Setkání doprovázely konference příkladných osobností, jako Alice Water, americká šéfkuchařka proslulá svým projektem propojení restaurace se záhonem a univerzitními menzami, významný ekonom Serge Latouche, autor provokativní myšlenky antirůstu světového (především kapitalistického) hospodářství, významní zástupci rozličných kultur a náboženství, ze všech kontinentů. A konečně guru a zakladatel hnutí Slow Food Carlo Petrini: „Komunitní lokální hospodaření s půdou a produkce potravin je radostná mise se kterou změníte svět“ svěřil své přesvědčení Spojeným národům mladých farmářů světa. „Vy jste budoucnost a záchrana Planety“.

Zemekoule Expo

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vyvrcholením čtyřdenního setkání, které se odehrávalo od rána do večera v duchu radostné pospolitosti a sounáležitosti, byla závěrečná konference přímo v prostorách Expo 2015 Milano. Na konferenci, které se účastnil starosta města i italský ministr zahraničních věcí a zemědělsví, prohlásil Carlo Petrini setkání Terra Madre Giovanni za začátek nové éry, kdy mladí moderně smýšlející a současně tradice uctívající farmáři a jejich spojenci díky celosvětové síti vezmou podstatné věci (rozumněj půdu a férovou produkci potravin) do svých rukou. Následující pochod napříč EXPEM byl manifestací, ze které sršela radost a odhodlání nového spojenectví. „We FEED THE PLANET“ skandovali svorně zástupci mladých farmáři nejrůznějších barev pleti a vyznání – ochránci Matky Země a jejich dobrých plodů ze všech koutů světa.
(říjen 2015)

Každý záhon zlepší svět

< Zpět

Ano, přišlo to jak blesk z nebe! Když jsem na Terra Madre uslyšela o projektu Záhony na školách, hned jsem věděla, že to je ono – jak se připojit a zúčastnit. Ještě spíše než na základních školách mě zaujala myšlenka záhonů pro mateřské školy. Pro děti kolem 4 a 5 let musí být přece zkušenost s pěstováním a staráním se o záhon, a následné sklízení a ochutnávání, nezapomenutelným výchovným zážitkem. V předškolním věku děti nejlépe vnímají, jsou otevřené a neobyčejně zvídavé. Vybavily se mi mé zážitky ze záhonů u babičky na Moravě, kam jsem jezdila od malička na prázdniny, na které si dodnes živě vzpomínám. Brambory, okurky, mrkvička ze záhumenku…jablka,švestky, jahody či rybíz ze zahrady…panečku to byly pochoutky! A jejich sklízení opravdová radost.

MŠ U Studánky_Co se děje v půdě?

Pěkně za čerstva, ještě plná dojmů z Terra Madre, jsem si po návratu do Prahy sesumírovala vše, co může přinést takový Záhon dětem: přiblížení se k přírodě a jejímu koloběhu, porozumnění půdě a dobré úrodě, výchovu vkusu v jídle a vztahu ke zdravému stravování z čerstvých surovin s jasným původem, úctě k životnímu prostředí a planetě Zemi…je toho opravdu hodně! Vypravila jsem se na Radnici v Praze 7, zbrusu nově zvolenou a osvícenou. Slovo dalo slovo. Nápad zaujal, s tím, že by cestou k uskutečnění mohla být dotace. Jako pilotní školku jsem oslovila školku v ulici Nad Štolou, jejíž paní ředitelka zareagovala nádherně: do týdne byl na školní zahradě záhon a o tři týdny později první úroda. Projekt Záhony pro mateřské školy byl na světě!

Záhon v MŠ Nad Štolou

Komposter v MŠ U Studánky

Městská část Prahy 7 skutečně projekt podpořila dotací. A zapojily se všechny školky ve čtvrti: takže dnes již mají obecní školky v Praze 7 vlastní záhon, a většina z nich i kompostér. Děti se v úvodním hravém workshopu dozvěděly z čeho se skládá půda, co je to humus, jak roste semínko, proč jsou tak důležité v půdě žížaly či jak se dělá kompost. A společně se svými učitelkami zasadily ředkvičky a sazenice jahod, ještě než přijde doba na zazimování. Zahradu budou pozorovat i potom, v zimě. Budou se starat o ptáčky, pro které dostaly krmítko, a čekat až na jaře vyrostou první narcisky. A povedou si Deník malého zahradníka ve formě hravých a interaktivních omalovánek, jejichž vydání připravujeme. Na jaře pak začnou s jarní setbou. A samozřejmě s péčí o záhon, včetně pletí a zalévání. S rytím a údržbou jistojistě pomohou i rodiče! A možná, že na závěrečné školní slavnosti v červnu ochutnají děti i rodiče občerstvení z vlastní úrody.

Cigliegino

Tak milá Praho 7, v čele s osvícenou radnicí, gratulujeme! Připustíme-li, že každý záhon změní svět k lepšímu, tak jsme svět v Praze 7 zlepšili.
(září 2015)

Terra Madre – summit gurmánů a skutečných milovníků Země

< Zpět

Setkání Terra Madre (Matka Země) a Mercato del Gusto (Trh chutí), pořádané na podzim každé dva roky pod hlavičkou Slow Food v italském Torino (Turíně) je setkáním příznivců dobrého jídla a milovníků planety Země: jejích plodů, jejích darů, jejího zdraví, její budoucnosti, její rozmanitosti, její štědrosti. Terra Madre je i přehlídkou dobrot, které nám Země dává, pokud s ní zacházíme přátelsky a s citem.

Archa_Africa

Dnes již celosvětové hnutí Slow Food vzniklo jako opozice vůči všem nešvarům, jejichž symbolem může být Fast Food, tj. způsobu stravování ze kterého vymizely původně samozřejmé principy provázející jídlo – férové zdroje, přirozená kvalita, tradiční postupy přípravy, jasný původ, vychutnání si dobrého jídla v klidu a přátelské pospolitosti…Kdysi mi jeden manažer společnosti Mac Donald svěřil, že nejmenší úspěch v Evropě má řetězec Mac Donald v Itálii – a není divu, konkurence je neobyčejná, pizzou počínaje a fantzieplnými pannini konče. Když už fast tak spíše pizza než hamburger! Přesto to fastfoodové řetězce v Itálie nevzdaly. A když v roce 1986 otevřeli Mac Donald na jednom z krásných historick©ch náměstí Piazza Venezia v Římě, přímo pod Španělskými schody,tak číše přetekla – vzbudila se vlna nevole a příznivci poctivé gastronomie vyšli do ulic – z manifestace se zrodilo hnutí Slow Food a jeho ústřední motto: jíst pomalu a dobře, tj. z kvalitních a čistých surovin z férových zdrojů!

Jablka diverzita

Za takřka 30 let své existence se Slow Food stal hnutím s programem zasahujícím mnohé oblasti života. Neboť jíst musíme všichni, a tím jak a co jíme ovlivňujeme nejen naše zdraví, ale i způsob a kvalitu života na Zemi: životní prostředí, hospodaření se zdroji a celkovou ekonomiku . A tím pádem i stav planety Země a společnosti – i budoucnost našich dětí!

Terra Madre detem

S mírnou nadsázkou lze konstatovat, že náš přístup ke stravování ovlivňuje stav planety a utváří budoucí existenci lidstva. Proto by stálo za to se zamyslet nad globálními mechanismy potravinového průmyslu ve vleku honu za ziskem, který se stal (bohužel) jeho motorem číslo jedna a je vehementně podporovaný marketinkovými nástroji multinacionálních společností, číhajícími na každém rohu. Průmyslu, kterému nejde o to, uživit dobře lidstvo, ale o to, jak na uživení lidstva hodně vydělat.

Causa di estinzione

Veletrhy většinou nemám ráda – po pár hodinách cítím vyčerpání z obřích hal nabitými stánky s nabídkami. Terra Madre a Mercato del Gusto, které se konají každé dva roky na podzim v italském Turíně, je ovšem úplně jiná káva! 5 dní trvající veletetrh chutí a originálních potravinových produktů je zdrojem nadšení a radosti z plodů Matky Země.

Pistachio verde di Bronte

Již sama skladba veletrhu je výmluvná: Mercato Italiano (festival italských regionů, zastoupených takřka v plném počtu), kde doslova přecházejí oči – nejvíce zřejmě v úsecích Jižní Itálie – jmenovitě Sicílie a Kalábrie, Apulie i Sardinie, jsou neuvěřitelnou přehlídkou produktů od sýrů, ovoce a zeleniny až po uzeniny a cukrářské výrobky. Ovšem velmi rušno a lákavě je i v části Toskánska, Piemonte, Ligurie, Lombardie…zkrátka všude! A na neobyčejnou nabídku odpovídá i velmi intenzivní zájem návštěvníků. Je tady opravdu plno a doslova to vře kolektivní eforií mlsných návštěvníků. Zpestřením jsou pak prezentace jednotlivých regionů a jejich provincií, komentované degustace a snoubení vína a pokrmů, s osobní účastí samotných výrobců a pěstitelů. Část veletrhu Vinotéka je věnována vínu – zde běží nepřetržitě program regionálních degustací a opojení vínem je neodmyslitelným důsledkem – hučí to tady víc než v úle.

Navrat cerne vcely

Syrar z Francie

V posledním oválném pavilonu se skví zlatý hřeb veletrhu: Mercato Internazionale (mezinárodní tržiště), kterého se účastní výrobci a pěstitelé opravdu z celého světa, aby zde představili typické a často již velmi vzácné produkty naší Matky Země. Projít se tady je jako cesta kolem světa, barvité setkání s národnostmi všch kontinentů a zeměpisných šířek. Chutě a vůně světa jako na dlani!

Jihoafricka rep

A všemu vévodí Archa del Gusto – pomyslná archa chutí, kam kdokoliv odkudkoliv může zaregistrovat původní produkt – ovoce, obilninu či luštěninu, zeleninu, sýr, uzeninu, pečivo…zkrátka jakkoukoliv potravinu mající historii a tradici, jejíž existence je pro svou vzácnost a vývoj potravinového řetězce ohrožena. Pod plachtami Archy objevíme klenoty předků, které zasluhují pozornost a záchranu. Archa je přehlídkou a varováním současně. Vždyť každou hodinu zmizí ze zemského povrchu 3 druhy, a to nejen živočichů, ale i rostlin či organismů, znamenající ochuzení nejen rozmanitosti stravování, ale pro Matku Zemi tolik důležité biodiversity.

Archa di gusti

Mercato mondiale_svedsky chleba

V prostoru Archy je radost pohledět na zástupy dětí, kteří se baví a radují z objevů, a diskutují nad nimi a o nich. A pozorných návštěvníků studujících jednotlivé popisky zaregistrovaných produktů. Neboť je všeobecně známo ubývání druhů živočichů, ale o ubývání druhů potravin a plodin se moc nemluví. Zatímco se potravinový řetězec v rukách agroalimentárních magnátů arogatně rozpíná mezi supermarkety a nevědomými konzumenty, Matka Země riskuje a strádá – a zdraví jejích obyvatel rovněž. Přitom by stačilo tak „málo“: jíst uvědoměle. Tj. Dobré a čisté jídlo z férových zdrojů s jasným původem. Domnívám se, že po návštěvě Terra Madre se svědomí a vědomí nejednoho strávníka otřese v samých základech a jeho způsob stravování zřejmě změní směr. A bude li nás opravdu hodně, můžeme změnit i směr vývoje na Zemi. Vždyť jíst musí každý…!

Deti v Arse

Neobyčejně přínosnou, zajímavou a poučnou součástí Terra Madre jsou četné konference a následující debaty. Zúčastní se jich odborníci a výrobci i pěstitelé z celého světa, dotýkají se problémů zemědělců, rybářů, konzumentů, společnosti, ekologie, současnosti i budoucnosti. Naději budící součastí Slow Food hnutí je Youth Slow Food, v jehož stánku probíhají nepřetržité diskuze a debaty mezi mladými příznivci z různých zemí. Rušno je i ve stánku představujícím Univerzitu Gastronomie v Polenzu, založenou v souladu se zásadami Slow Food. A velký prostor je věnovan dětem – v projektech doprovázejících školní výchovu, i na veletrhu samotném.

Deti vari na Terra Madre

Duchovním otcem celého neobyčejného podniku je Carlo Petrini. Původním povoláním novinář, charizmatický, vědomostmi a humorem oplývající muž, je osvíceným guru naději i optimismus dávajícího Slow Food podniku. Pane Petrini, klobouk dolů!

Carlo Petrini

Terra Madre mi přinesla ještě jedno setkání: publikaci nakladatelství Slow Food „Uživit svět je snadné“ (v originále Feeding people is easy) od britského autora Colina Tudge. Biolog a profesor z Oxfordu v ní velmi čtivým a fundovaným způsobem odhaluje všechny šílené nešvary potravinového byznysu a navrhuje smysluplnou alternativu: osvícené zemědělství, přinášejícího renesanci zdravého selského rozumu do zacházení s půdou a s potravinami, kterými lze, bude li nás dost, položit na lopatky nesmyslný mechanismus současného potravinového řetězce, který vede do pekel naši výživu i zdraví, náš způsob života i samotnou planetu Zemi. Důsledkem osvíceného zemědělství a uvědomnělého stravování může být naopak dostatek kvalitních potravin pro všechny a méně umučená Země. Bude li nás dost. Vřele doporučuji!(www.campaignforrealfarming.org)

Kolik druhu peciva!
(říjen 2014)

Nejlepší zmrzlinová brioška

< Zpět

Dnes již není žádným tajemstvím, že zmrzlina pochází ze sorbetu, který přivezli na Sicílii Arabové. Takže na začátku byl sníh z hor smíchaný s cukrem a šťávou z vynikajících místních citronů…Od té doby urazila zmrzlina předlouhou cestu po světě a dostala mnoho chutí a tváří. Ale zmrzlina v briošce se jí jenom na Sicílii. Nebo ve zmrzlinářstvích se sicilskou tradicí. Když dva dělají totéž, není to totéž – a není brioška jako brioška. Pro mě je ta nejlepší od Giovanniho v Gelateria Anni 20 u Palerma. Za 1,80 Eur dostanete porci navršenou ze srdce – je to znát jak vypadá, i jak chutná. Moje nejoblíbenější: pistacchio, mandorla, gelso (pistácie, mandle a moruše). A navrch šlehačka a křupavá oplatka…Giovanni, grazie!

Brioche
(léto 2015)

Sardinkové hody po sicilsku

< Zpět

Sardinky jsou ty nejchutnější azurové rybky. Miluju je na grilu, zapečené a beccafico (po sicilsku se strouhankou a rozinkami) nebo s těstovinou.

V tratorii Butitta u Palerma je pasta con le sarde vyhlášená specialita, pojmenovali ji podle zakladatele podniku Pasta con le sarde di Don Ciccio: na stůl přichází talíř vrchovatě plný spaghetti, posypaný strouhankou, pod kterou se skrývá sardinkové ragů s rajčatovým astratto (štáva z rajčat sušená na slunci na koncentrát neboli astratto) – velmi sytý pokrm intenzivní chuti, výborná ukázka lidové tradiční kuchyně.

Jiný způsob je in bianco neboli na bílo tj. bez rajčatového koncentrátu, užívaný v ostatních částech Sicílie. Ten vařím i já a musím se trochu vytáhnout: moje pasta con le sarde má úspěch i na Sicílii, u místních mlsounů – zdá se že na ni mám talent:). Posupuju takto: Filety vykostěných sardinkek orestuju na olivovém oleji s nakrájenou cibulí, s rozinkami, piniovými oříšky a natí divokého fenyklu (ten tomu dává ten pravý sicilský šmrnc) – a omáčka je hotová. Makarony se uvaří v osolené vodě (nejépe rovněž s fenyklem) a scezené promíchají s připravenou omáčkou, trochu nastavenou vývarem z těstovin. Posypou se strouhankou orestovanou na kapce oleje se špetkou cukru a podává se.

Pasta con le sarde in bianco

Varinta Don Ciccio je jistě náročnější na přípravu i trávení, a pravděpodobně chutná i milovníkům masa. Varianta in bianco je lehčí, svěží chuti, lépe vyniknou jednotlivé ingredince, včetně chutě sardinek, navíc s osobitou kombinací rozinek a pinií…Za ochutnání stojí obě dvě!
(srpen 2015)

Ovoce stromů rajských jíme

< Zpět

Palermský záliv neboli Zlatá mušle (Conca d’oro) je báječným útočištěm před horkem (je to přece jen sever – i když Sicílie – s vánkem od Thyrénského moře, chráněný věncem hor od jihu). A zraje tady úžasné ovoce – opuncie, švestky, hroznové víno, broskve, meruňky, melouny, bílé a fialové fíky..a samozřejmě také zelenina, především voňavá a slunce plná rajčata nejrůznějšího druhu (Corleone, Cigliegino, San Marzano…), ale i lilky, cukety, atd.

Cigliegino

Není nad to trhat ovoce přímo ze stromu do úst – proto hned po ránu sejdu do zahrady a snídám ze stromů zralé fíky které jsou jako džem uvařený na slunci…a napadá mě “Ovoce stromů rajských jíme“…

Sklizeń fíků

Ovoce rajskych stromu

Chuť na ně dostanu jistojistě i v Praze, a proto – načešu a zavařím svým obvyklým jednoduchým způsobem: nakrájím, povařím jen tak aby se ovoce „rozpustilo“ na džemovou hmotu, osladím cukrem (maxi třetina váhy ovoce) a po sundání z ohně přidám šťávu z citronů. Tentokrát přece jen jedna vychytávka navíc – fíky vařím i s kousky místních citronů „Conca D’Oro doc“ …chutná to skvěle! Uvidíme jak se rozleží – bude li stát za to, tak napřes rok přivezu na farmářské trhy, slibuji. Letos šlo jen o malou zkušební produkci.

Confetura di Ficchi
(srpen 2015)

Pozvánka na mlsnou cestu

< Zpět

Po březích nejmodřejšího ze severoitalských jezer, za mého doprovodu. Společně s cestovní kanceláří The Partners totiž pořádáme následující cestu s programem ušitým na míru milovníkům dobrého jídla, kultury a přírodních krás. Připojte se!

Lago Maggiore – středozemní oáza na úpatí Alp & Expo 2015 Milano

Azurové Lago Maggiore

Termíny jaro 2015: 09.05.(so) – 13.05.(st) 16.05.(so) – 20.05.(st) 30.05.(so) – 03.06.(st)
Odlet Praha 12:25hod Odlet Milano 19:55hod

Druhé největší severoitalské jezero se nachází na rozhraní tří regionů – italské Lombardie a Piemontu, a švýcarského Ticina. Na mlsné cestě kolem jezera ochutnáme speciality všech tří regionů a pokocháme se krásami jezera a malebnou krajinou se středozemní vegetací, zarámovanou předalpskými kopci a obdařenou jedinečným klimatem. Na závěr návštívíme světovou výstavu EXPO 2015 v Miláně, jejímž ústředním tematem je tentokrát gastronomie.

Flora Lago_RED

1. den (sobota)

Přílet Milano Malpensa a odtud mikrobusem do města Luino na lombardském břehu Lago Maggiore. Ubytování v horské usedlosti s výhledem na jezero. Odpoledne v kopcích na lombardské straně jezera v osadách Dumenza, Agra a Runno: návštěva kozí farmy s ochutnávkou typického sýra Formagella DOP a návštěva včelařství. Večeře v restauraci Smeraldo, kde se podává renesanční menu podle historických receptů mistra Bartolomea Scapiho, vyhlášeného papežského kuchaře, který se v Runno narodil.

2. den (neděle)
Projížďka lodí po Lago Maggiore, návštěva ostrova Isola Bella s Boromejskou rezidencí a zahradami. Typický oběd z produktů místní úrody v kopcích na piemotské straně jezera, v agroturismo na Monte Rosso. Odpoledne volno k procházce v půvabném letovisku Verbania na břehu jezera. Navečer návrat do Luino, večer volno.

3. den (pondělí)

dopoledne výlet kolem jezera do Ticina na švýcarské straně. Procházka po malebném Locarno, s možností návštěvy jachtařského klubu. Návrat směrem Luino, oběd na bázi jezerních ryb na terase s výhledem na jezero. Procházka botanickou zahradou patřící k hotelu Camin. Návrat přes Luino, zastávka na aperitiv v historické kavárně Clerici. Návrat do hotelu a večer volno.

4. den (úterý)

brzy ráno (07:00hod) odjezd do Milána. Pro zájemce návštěva EXPO 2015 s ústředním mottem světové gastronomie, nebo prohlídka Milána (historické centrum, milánský dóm), možnost nákupů.
Večer návrat do hotelu.

5. den (středa)

ráno návštěva vyhlášených trhů v Luino, kam se sjíždí farmáři a výrobci z Lombardie, Piemonte i Ticina. Procházka po trhu s průvodcem a ochutnávka typických produktů. Volno na nákupy, procházka po městě, popř. zastávka na pláži u jezera.

Transfer na letiště k večernímu letu do Prahy.

Cena na osobu: 13.850,-Kč letecky 10.850,-Kč vlastní doprava

Cena zahrnuje:
4x ubytování se snídaní BB , mikrobus po celou dobu pobytu, u leteckého zájezdu zpáteční letenku Praha – Miláno – Praha, plavba jezero Maggiore ,výlety dle programu, služby českého doprovodu, pojištění CK ze zákona

Cena nezahrnuje:
3x gurmánské menu vč. vína a vody ve výši 3000,-Kč , vstupenku Boromejská rezidence 15 Eur

Fakultativně:
vstupenku EXPO 2015- 1 den 27,-€ , komplexní cestovní pojištění ve výši 90,-Kč/os/pobyt, příplatek za pokoj obsazený jednou osobou, pokoj s koupelnou (40,-€ pobyt), prodloužení pobytu
1 noc se snídaní 850,-Kč/os ve dvoulůžkovém pokoji

Místní pochoutky_RED

Můj sicilský džem na pražské Náplavce

< Zpět

Možná se to nezdá, ale „nést vlastní kůži na trh“ není snadné, zvláště je li to poprvé…Jak budou moje džemy chutnat? Budou se vůbec prodávat, zastaví se někdo u stánku…? Ano, dala jsem do nich při vaření duši, ale přesto…

Naštěstí mi Markétka (moje šikovná dceruška) stánek jaksepatří vyzdobila (Markétka je výtvarnice) a pomerančůmilovní zákazníci tak četli „džem z pomerančů ze Sicílie…ručně sklizené pomeranče“. Přiblížili se a ochutnali džemy z pomerančů, které jsem sklidila v lednu v Ribera. A potom vařila, co nejméně aby se zachovala původní chutˇ a vůně těch jedinečných oranžových plodů. A zahustila jen trošku po vzoru sicilských žen rozemletými semínky ze svatojánského chleba.

Mlsná holcicka

Největší odměnou je slastný úsměv na rtech ochutnávajícího. A báječný ohlas dětí. Chlapeček, který si dal do pusy džem i s dudlíkem. Nebo druhý, trochu zamračený, který když ochutnal tak se s džemem v pusince rozzářil. Nebo holčička co ochutnávací misku s džemem snědla až do dna a chtěla ještě…

Můj první den na farmářském trhu se vydařil, a to i přes mírnou nepřízeň počasí. Po džemech se jen zaprášilo. A kus sicilského slunce ve skle rozzářil i pražskou Náplavku.

IMG_2592 2
(březen 2015)

Ribera – země pomerančům zaslíbená

< Zpět

Pomeranče mi dávají dobrou náladu už jen pro svoji nádhernou oranžovou barvu, a což teprve jejich chuť a vůně… Jsou-li zralé, sladké a šťavnaté jaksepatří, a právě utržené ze stromu tak nastává skutečná euforie! Tu jsem zažila letos v lednu v sadech v oblasti Ribera, na jihu Sicílie. Zdejší mikroklima, které pomerančům vskutku svědčí, činí Riberu královnou pomerančové úrody: mírně zvlněná, v blízkosti moře a s patřičnou expozicí, obdařená půdou napůl jílovitou napůl sypkou, která zadržuje vláhu a živiny, ale současně dobře dýchá…to jsou královniny parametry. Nejpodařenější pomerančová odrůda Riberella nese dnes ochranou známku Ribera DOP a pochází z původní odrůdy Washington – ta udělala cestu kolem světa přes Brazilii do Portugalska až na Sicílii … a podle toho měnila svůj název z Brasiliana na Portogallo až na sicilskou Riberellu. Velké oranžové plody se vyznačují vyjímečnou sladkostí a šťavnatostí, a jsou bez pecek.

Ribera

Má mise má konkrétní cíl – natrhat pomeranče a uvařit z nich džemy pro pražský farmářský trh. Pan Franco Termine, na kterého narazíme sotva vjedeme do Ribery, prodává své pomerančové klenoty hned u cesty. Je odborník na slovo vzatý a v kostce mi vysvětlí osud sicilských pomerančů: odbyt je stále obtížnější, za prvé z důvodů často nesmyslných evropských kvót (díky kterým se v supermarketech na Sicíli prodávají např. španělské pomeranče!!). A za druhé díky nekalým dovozům levných, a zřejmě ne vždy právě čistě pěstovaných pomerančů z Maroka, které se na Sicílii dostávají všelijak a prodávají nekontrolovaně jako pomeranče Ribera DOP (podloudníci nelení snad nikde…).

Sklizeň pomerančů

Poté co vysvětlím panu Francovi svůj záměr zavařovat, doporučí mi odrůdu Navelina, která je již zralá. Riberella je letos naopak se zráním pozadu, neboť zima přišla pozdě a pomeranče potřebují pro zrání chlad …ano, zdánlivě nesmyslné, ale je to tak: k dosažení sladkosti a šťavnatosti pomerančů je třeba zima (ovšem ta středomořská, která připomíná naše jaro).A samozřejmě slunce.

Pastička na hmyz

Sady pana Franca jsou rozsáhlé a plné urostlých stromů sestříhaných tak, aby se z nich dobře sklízelo. Plody nejsou chemicky ošetřované, pan Franco má proti škodlivému hmyzu jinou metodu: pastičky ve formě nádob zavěšených mezi stromy, ve kterých je olej se sardinkami – koktejl, který má hmyz raději než sladké oranžové plody…takže je nechá napokoji.

Ribera more

Po sklizni se vydám ještě na průzkum oblasti. Mořské pobřeží je nezastavěné a takřka pusté, a městečko Ribera spíše ospalé, s chlapíky rokujícími na ulici, na náměstí před kostelem a na zahrádce u baru…po ženách ani vidu ani slechu – asi jsou doma s dětmi nebo u plotny. Připadám si tu trochu jako na konci světa – uprostřed pomerančovníků jakoby se zastavil čas…Odtud jsou pomeranče a moje džemy, které přivezu na trh na Náplavce v sobotu poslední víkend v březnu.

Marmelate Conca D'Oro
(leden 2015)

Sicílie v zimě, slunná i větrná, ale stále chutná

< Zpět

Sicilská zima se rovná takřka středoevropské jaro: svěží vánek, deštíky střídají slunce, tráva se zelená a ptáčci cvrlikají…no, ale občas zafouká i pořádný vichr (jako třeba africké scirocco) a nastane silná průtrž mračen (což je dobře, zimní deště prospívají půdě)…a potom zase to svěží místy chladné, ale nikdy ne mrazivé počasí. Ano, rozmanitost Sicílie je pozoruhodná ve všech směrech, a platí to i o počasí. Neboť pobřeží ostrova, který má tvar trojúhelníku (proto nazvaný Řeky Trinacria), má do všech stran své klimatické zvláštnosti, vnitrozemí nevyjímaje.

Zatímco zima v Palermském zálivu zvaném Conca d’Oro odpovídá výše popsanému, tak na hřebenech pohoří Madonie leží sníh a na západním v oblasti Marsala, kam proudí teplejší vzduch z Afriky, zažívám v lednu 20 stupňů Calsia – a skočím do moře (ovšemže je chladné… rychle zase vylezu!). Ale podmořský rybář zůstane v moři déle (má neoprenovou soupravu) a vytahuje ze síťky mořské ježky…mám se na co těšíit: pasta con ricci di mare je lahůdka nade vše!

Moje sicilská zima je i ve znamení pomerančů – ty nejlepší jsou z Ribery: sladké, šťavnaté a vonící…tento rok lámu rekord v jejich konzumaci. A cloumá mnou přání moci si na nich pochutnávat celý rok. Proto nelením a začnu zavařovat. Dodržuju osvědčený způsob zavařování, s cílem zachovat co nejvíce původní chuť a konzistence čerstvého ovoce. A skutečně, osvědčí se i u pomerančů. Nevařím ovoce víc než hodinu, přidám jen třtinový cukr a nakonec šťávu z citronů – jediné konzervanty. A nakonec sterilizuju ve vařící vodní lázni. Výsledek – sytě oranžový džem plné chuti s proužky pomerančové kůry…povedlo se! Přivezu určitě do Prahy.

Neodepřu si však ani výlet za sněhem: na vrcholky pohoří Madonie (poslední závěrečná část Apenin táhnoucích se napříč Itálií) stoupá cesta vzhůru serpentýnami, a otvírá nádherné místy až dramatické scenérie. Posledním významným střediskem před stoupáním do vysokohorské zóny je městečko Polizzi Generosa – proslulé laskavostí svých obyvatel a lahodností místních sýrů i lískovými oříšky. Je tady jeden vynikající pekař, u něhož koupíme ještě teplý bochník chleba, a o kus nabízejí v mlékárně riccotta calda (teplou riccottu)… kdo by odolal? Na prvním kameni u cesty za městem se kochám čerstvým chlebem s vlahou a riccottou, která se jen rozplývá na jazyku a klouže slastně do žaludku…zatímco všude dokola se rozprostírá nádherná pastva pro oči: vrcholky zasněžených hor, táhlé kopce porostlé vysokohorským porostem a mraky honící se nad nimi na pozadí azurového nebe. Tak tomu říkám správně Prostřeno!

Dál a dál vzhůru vede cesta až k lyžařskému středisku Piano Battaglia. Ano, v samém středu Středozemí na Sicílii, je možno užívat si i sněhové radovánky. Koulování a sáňkování se stává zlatým hřebem výpravy.