Vynálezce a mistr hostitel z Chianti

< Zpět

Jmenuje se Demo Donini a žije v Chianti v městečku Lucolena. Byl řadu řadu let váženým spolupracovníkem společnosti Galileo, v jejíchž službách procestoval celý svět. Jeho obor a specializace jsou fotogrametrické přístroje, pomocí kterých se měří zemský povrch a vytvářejí mapy – podílel se na jejich inovaci, zdokonalování a zavádění do praxe v zemích Jižní i severní Ameriky a v Evropě. Mistr Demo slaví letos 90 let! A je pořád ve formě. Svůj talent dnes dává všanc tím, že opraví cokoliv, na co si lidé z jeho okolí vzpomenou. Peníze nepřijímá, ale naturáliemi nikdy nepohrdne. A tak je jeho spíž stále plná lahůdek: domácí vejce, víno z vinice od souseda, kýta z divočáka, ovčí sýr, ovoce ze stromů z okolních zahrad…zkrátka široké spektrum úrody v Chianti lze najít u Dema ve spíži. A co s tím? No přece pohostit přátele a sousedy. Neboť Demo i skvěle vaří. Naposledy mi předvedl jak se peče Schiaciatta di uva – typický moučník v období vinobraní, taková toskánská „bublanina“. Připraví se za 10 minut a peče 45 min. v troubě rozehřáté na 180°C. A chutná vskutku BÁJEČNĚ. Tady je Demův recept:

Ingredience: anýz, 1/2 kg hladké mouky OO, 200g cukru krupice, droždí v prášku, vanilka, špetka soli, sklenka olivového oleje extravergine, jehličky rozmarýnu z jedné větvičky, hrst loupaných vlaškých ořechů, 1 kg hroznového vína (nejlépe Chianti), které se nechalo usušit (apassire) ve větrané místnosti.

Postup: Rozmarýn krátce osmahneme na části olivového oleji a necháme vychladnout. Mezitím mouku smícháme s vodou (tolik vody aby vznikla vláčná trochu tekutější směs), se solí,s anýzem, ořechy, sušenými hrozny a droždím a s vychladlým olejem s rozmarýnem. Nalijeme do formy vymazané olejem, posypeme cukrem a upečeme (45 min. na 180 °C). Hotovo.

Conca d’Oro – ráj pro mlsné zlatokopy

< Zpět

Křižovatka kultur rovná se křižovatka kulinářských vlivů – to je Sicílie. Navíc v samém srdci Středomoří.A nejmlsnější ze všech Sicilanů jsou prý obyvatelé Palermského zálivu. Ten si pro své vyjímečné klima a zřejmě i z toho plynoucí kvality zasloužil svůj poetický název: Zlatá mušle neboli Conca d’oro.
Zamířím sem abych poznala to tu poznala zblízka jaksepatří, mimo jiné i na otevření sicilské rosticerie v Bagherii (takový hodně poctivý fast food či take way správně po sicilsku). Otevření se trochu odložilo,tak mi nezbývá než se toulat křížem krážem po Zlaté mušli a ochutnávat! Vyhnu se všem turistickým atrakcím, žiju v sicilské rodině a navštěvuju pouze lidové podniky. A nezapomínám ani na slasti moře.

V pravé taverně na periferii Palerma narazím na těstoviny Pasta con neonati – specialita takřka na mezích zákona se dá ochutnat již vzácně. Slibuju moři a jeho fauně, že jsem jedla poprvé a naposled! Ale přesto, stálo to za to – špagety s novorozenými rybkami, přelahodné, mladé rybí masíčko, vlastně rybí potěr, který by měli rybáři správně vrátit po výlovu moři.
U pouličního stánku (jednom z mnoha podél silnic či v lidových čtvrtích na okraji města), kde hodují převážně muži, si dám Aqua Rume: talíř střívek a vnitřností, vařených se zeleninou (rajčata, celer, cibule, mrkev), podávané nakrájené ve vlastním vývaru… Jedna pořádná porce za 2 euro pořádně nasytí, ovšem muži si dávají hned několik rund za sebou – mně stačí jedna. Lahůdka, která patří k těm hříchům, které občas stojí za to! Občas. Podobně jako sendvič plněný výborně připravenou směsí na nudličky nakrájených hovězích žaludků, nejlépe chutná ten v palermském baru hned naproti jachtařskému přístavu.

Není nad espresso ve hojně navštěvovaném sicilském baru Orient Club: krémovité, voňavé, napěněné…správný milovník kávy si kávovou pěnu lžičkou natře na okraj šálku a potom (pořádně oslazený) kávový elixír usrkává…tak se jeho úžasná chuť a vůně vychutná nejintenzivněji… A sicilský bar má i jiná lákadla, jako smažené Ines – sladká pochoutka z nadýchaného těsta plněná předobrou ricottou s rozinkami, jejíž kontrast křupavé kůrky obalené v cukru a krémovité náplně je neodolatelný! Stejně tak jako sicilské cannolli – trubičky z mandlového těsta plněné opět lahodnou riccottou.

A vrchol všeho: když Vincenzo připraví domácí Sarde a becafico: sardinky plněné směsí orestované strouhanky ochucené rozinkami, piniovými oříšky a šťávou ze sicilských pomerančů, a zapečené v troubě spolu s vavřínovými listy… Tady jsou slova krátká – lahodný zážitek vede přímo do Ráje…Příští ochutnávka bude už v rosticerii Delfino v Bagherii!

COTTOCRUDO (nejen) syrové po italsku

< Zpět

A je to tady – zbrusu nové neformální CottoCrudo, kdysi elegantní klasický Restaurant Allegro Hotelu Four Seasons na Starém Městě v Praze. Nový interier, nový šéfkuchař – Richard Fuchs přišel s konceptem cotto crudo: jednoduše a rafinovaně po italsku.

Se stylem Crudo neboli čerstvé syrové ryby a mořské plody na italský způsob je v Praze skutečným pionýrem. Zatímce sashimi je už známý pojem, crudo po italsku je nováček. Prorazilo v Miláně cca před 6 lety a teď ho máme i v Praze. Richard Fuchs ho uplatňuje především pro předkrmy. Princip: jednoduché kombinace ryb či mořských plodů s kořením, bylinkami či osvědčenými salsami jako tuňák s mořskou solí a koriandrem nebo halibut salsa verde a sicilské kapary nechají vedle sebe báječně vyznít chutě, vůně i texturu jednotlivých komponent. Navíc jsou krásné i napohled – servírované na čverhraném talíři jsou jako přitažlivý a navíc jedlý obrázek.
Crudo (syrovým) předkrmům, sekundují cotto – nejvyhlášenější italské uzeniny ve vynikající kvalitě. Dále nechybí vyhlášené italské sýry – parmezán, gorgonzola, talleggio, fontina, robiola či talleggio… a ovšem ani pravá a nefalšovaná buvolí mozzarella a její smetanová sestra burrata. Mezi předkrmy se skví jistoty jako vitello tonnato, piemontský tatarák z hvězího fassone či sicilské rýžové arancini se šafránem. Mňam!

Ale to co mě takřka dostalo na lopatky a na co se sem jistojistě budu vracet jsou domácí černé tagliolini s humrem – nádherné už na první pohled, a co teprve na jazyku: růžový konfitovaný humr s nepopsatelně lahodnou omáčkou a sepiovou černí černé a po ní chutnající tagliollini dokonalé konsistence jsou prostě vynikající. Nasnoubila jsem na doporučení somelira s narůžovělým pinot grigio – to bylo to ono!

Osteria neboli italská Hospoda u kohoutů ve Veletržní ulici

< Zpět

Jedno nebo dvě, ale zato poctivá jídla denně, domáci atmosféra (nejspíš rodinný podnik), dobrá kvalita za dobrou cenu a vždypřítomný padrone (majitel a nejlépe i kuchař v jedné osobě) – to jsou základní vlastnosti dobré italské osterie, jakých kdysi byly v Italii mraky, stravoval se v nich pracující lid a o víkendech celé rodiny. Hosté se v osterii cítí jako doma a jako doma je i kuchyně!
V Praze v záplavě italskych i pseudoitalských restaurací všeho druhu, kde kvalita a cena nebývají vždy v rovnováze, se objevila jedna vyjímečná vlaštovka – dobrá italská osterie. Zdejší padrone i šéfkuchař je Alex Facchin, původem z kraje Veneto (čili Benátsko). Stylově čistý sympatický interier je dílem jeho přítelkyně Barbory Hrtáňové. Vše tady svědčí o dobré míře, což je v kuchyni dost podstatné! Přestože Valentýnské menu (předkrm z krevet, hlavní jídlo losos v krustě, moučník mascarpone mille foglie s malinami) vypadalo velmi lákavě, objednali jsme si těstovinu doporučenou a připravenou šéfkuchařem na míru, prostě jako doma: domácí tagliatelle s rajčátky, bazalkou a burratou (lahodný čerstvý sýr z buvolího mléka) byly skvělé! Kombinace několika kvalitních ingrediencí v italských národních barvách byla poklonou té nejjednodušší italské kuchyni. A rozlévané Pinot Grigio se s tím dobře snoubilo… Vřele doporučuji! A ještě něco – dají se tu koupit i kvalitní italské sýry či uzeniny a dokonce i bottarga (sušené jikry z cípala) ze Sardinie.
Veletržní 71, Praha 7, www.osteriaaigalli.cz

Sorpresa continua ve znovuzrozeném VinoDiVino

< Zpět

Znovuotevřená brána do světa kvalitní italské gastronomie na rohu Štuparské ulice v Praze 1 se jmenuje VinoDiVino. Tým milovníků dobrého italského vína a kuchyně (před pár lety sídlili ve Vězeňské ulici) se představuje v sestavě obohacené o šéfkuchaře Mario D’Innocenzo. Ten má za sebou zkušenost nejen v Itálii, ale i v italských restauracích v Praze (Opera, Artista a Rossini) a jeho krédo zní: kvalitní ingredience, sezónnost, regionální rozmanitost. Jídelní lístek obměňovaný každý měsíc, každý týden i každý den obsahuje ale i osvědčené stálice. Regionální rozmanitost je pak obzvláště patrná ve vinném repertoáru. Vinné klenoty jsou dekorací v regálech na stěnách a jsou neodolatelnou pozvánkou procestovat Itálii od severu k jihu. Otevřená kuchyně v dolní části restaurace dovolí nahlédnout pod pokličku mistra kuchaře, pořádají se tady kuchařské kurzy, vinné degustace i společenské akce…A můj tip? Perlivé víno La Montina z vyhlášeného vinařství Francia Corta (velmi příznivá proporce kvalita cena). Vynikající italské sýry. Rizoto se špenátem a s gorgonzolou. A moučníky podle vyhlášeného cukráře z Milána – tedy takové čokoládové mousse či pistaciové semifreddo jsem už dávno nejedla! A ještě jedna vychytávka – ženšenová káva. Zkrátka samé překvapení neboli sorpresa continua.
Štupartská 18, Praha 1, www.vinodivino.cz

SARDINKY & PASTA PO SICILSKU

< Zpět

Po týdnu v Paříži už jsme to bez těstoviny zkrátka nemohli vydržet…“Dnes vpoledne uvařím pastu,“ prohlásila jsem v sobotu ráno a vyrazila na trh pod okny pro inspiraci. Sardinky z Bretaně mi vnukly nápad – proč ne sicilská pasta con le sarde? Nakoupím ještě cibuli, makarony, rozinky, piniové oříšky a konečně v obchodě s orientálním kořením krabičku vskutku kvalitního šafránu a jdu na to:
Na olivovém oleji osmahnu očištěné sardinky (půl kila pro 4 osoby), vyjmu z pánve a položím na kuchyňský papír. Na tom samém oleji osmahnu cibuli nakrájenou nadrobno, přidám zpět osmažené sardinky, zaliju půlsklenkou suchého bílého vína, přisypu hrst piniových oříšků a půl hrstky rozinek (spařených v teplé vodě aby změkly), povařím omáčku na mírném ohni cca 15 minut. Mezitím vhodím do vařící osolené vody makaróny. Omáčku ochutím úplně na konec šafránem rozpuštěným ve lžíci vody a vypnu oheň. Přidám scezené těstoviny, promíchám dobře s omáčkou a může se podávat. Nejen italský muž, ale i francouzští přátelé se rozplývali. Snoubili jsme se suchým bílým muškátovým vínem z francouzských vinic… Recept teď s chutí opakuju i v Praze s chorvatskými sardinkami z trhu na Náplavce.

Překvapivá kuchyně pod Petrskou věží v Praze

< Zpět

Sansho je jméno podniku který labužníkovi přinese jistojistě chuťová překvapení! Malý podnik s velmi neformíální atmosférou, jídelním lístkem napsaným na tabuli – vpodstatě každý den jiné jednotné menu pro všechny. A s otevřenou kuchyní – můžete doslova nahlédnout pod pokličku. Námět šéfkuchaře Paula Day je jasný: kuchyně fusion plná invence, kvalitní ryby, mořské plody a maso plus koření ze všech koutů světa…A z toho plynoucí překvapení na patře.
Co jsem tu ochutnala: marinovaného lososa se zázvorem, křupavou výborně okořeněnou krevetku v knedlíčku a la sendvič a hlavně: vepřový bůček (báječně křupavě vypečený) s vodním melounem v přelahodné omáčce. No, budu se tam muset vrátit – stojí to za důkladnější exploraci.
Sansho, Petrská 25, Praha 1, tel. 222 317 425

Šarm a chutě Paříže

< Zpět

Po dlouhých osmi letech jsem frnkla na týden do Paříže – ach jaké emoce! Prochodila jsem takřka boty, protančila noci a mezitím nasávala chutě a vůně o stošest. Pařížské metro připomíná mísení národů pod babylonskou věží za vyhrávání pouličních hudebníků a rachotu vagónů. Pařížské bulváry jsou tak rušné, že oči přecházejí a na každém druhém rohu lákají ke spočinutí bistra s vínově červenými okenicemi a venkovní terasou – odtud lze pozorovat pestrobarevný ruch ulice, nejlépe u sklenky dobrého červeného Coté du Rhone či šálku café au lait s croissantem.

A co pověstná francouzská kuchyně? Už jsem na ni skoro zapomněla – a je li dobrá a poctivá, skutečně stojí za to! Jeden příklad za všechny: v pasáži Vivienne v blízkosti Palais Royale (Metro Bourse), po vernisáži na které se podávalo vynikající Beaurdeax a francouzské sýry (nechybělo mé oblíbené kozí chévre), jsme zakotvili v bistru Le Bougainville, kde v půl jedenácté večer kvůli nám znovuotevřeli kuchyni: entréé (předkrm) vynikající Fois Gras, další chod mušle Sv. Jakuba zapečené s emulzí z bylinek (petržel, koriandr, bazalka) podávané s pyré z pórku, dále hovězí jazyk s francouzskou hořčicí a bramborami na páře (tak lahodný na jazyku se rozplývající jazyk jsem snad ještě nejedla!), a konečně desert – dokonalý jablečný koláč. Vpodstatě dobrá a přitom rafinovaná domácí kuchyně. Řekla bych, že mistr Maurel vařil s láskou – po půlnoci nás přišel pozdravit v zástěře a v kostkované košili. Zatleskali jsme mu od srdce.
(Le Bouganville, 5 rue de la Banque, 750 02 Paris, tel. 01 42 60 05 19).

Holyšovská kachna z trhu na Náplavce

< Zpět

Že nejít v sobotu na trhu je nemyslitelné, to už vím nějaký čas (návštěva supermarketu mi tak takřka zmizela ze života a k vietnamskému obchodníkovi se zeleninou už chodím jen pro avokádo, mandle a paraořechy…zkrátka pro to co se u nás neurodí a co mám ráda). A že trh na Náplavce je nejpůvabnější ze všech pražských trhů, to vím taky. Můj poslední vynikající úlovek a současně skvělá novinka v kuchyni byla kachnička z farmy v Holýšově.
Šla jsem vlastně pro kuře, ale neměli ho. Tak jsem si řekla, že vyzkouším kachnu – a nelituji. Kachna krmená zrním a odchovaná pastevním způsobem, to je tedy něco! Mladá dvoukilová:“ Jak dlouho byste ji pekl?“, ptám se pana farmáře. Dvě hodiny na 160 stupňů, zní odpověď. Vedle mě stojí milá dáma vzbuzující velkou důvěru: „Ubrala bych deset stupňů a přidala jednu hodinu“. Měla pravdu. A vyzkoušela jsem i její neobvyklý recept. Výsledek byl VYNIKAJÍCÍ. Mí hosté byli nadšení a olizovali se až za ušima. A přitom tak jednoduchá příprava:
Kachnu omyju, osuším, osolím zvenku i zevnitř. Pomažu medem, propíchám (aby se uvolnil tuk) a dám péct: prvních 20 minut přikrytou na 200 stupňů, potom odkryju a peču na 150 stupňů další dvě a půl hodiny. Občas obracím a polévám smíchaným vývarem, olivovovým olejem, červeným vínem a sojovou omáčkou (proporce cca 1:1:1:1, trochu od oka, trochu podle vůně). Na závěr zvýším opět na 200 stupňů asi na 10 minut, aby se vytvořila kúrčička. Kachna do zlatova upečená je přelahodná. Podávám s jasmínovou rýží. Nejen výborné, ale i úplně lehké jídlo. Dobrou chuť!

Středozemní sezónnost na pražském Smíchově

< Zpět

Ostrov italske gastronomie v Praze na Smichove se jmenuje kupodivu anglicky WineFood Market a je již nějaký čas báječnou příležitosti k nákupům pro ty, kteří milují dobrou italskou kuchyni. Protože ta, jak je známo, se neobejde bez kvalitních puvodních ingrediencí.Velmi účelně, takřka minimalisticky a čistě pojatá prodejna typu malý supermarket je skvěle dosažitelná především pro motoristy směřujících na Strakonickou (v těsné blízkosti Agip a MacDonaldu – tohle sousedství mi připadá takřka jako zásadní výzva: MacBig nebo pizza od sicilské pekaře?).Ovšem ze stanice tramvaje Smíchovské nádraží se sem dá dojít celkem pohodlně i pěšky. A vycházka stojí za to! Minulý týden tady navíc přibyla ještě jedna zbrusu nová a originální realita: prostory garáží bývalé Radlické mlékárny se proměnily v „trh s menzou“ v duchu středozemní sezónnosti: čerstvé ryby, ovoce, zelenina, maso a klobásky a (to co mě osobně nadchlo nejvíc!) každý den obměňované těstovinové a zeleninové speciality z rukou sicilského mistra kuchaře-pekaře Pierro Barone v jeho Rosticerrii (nad jeho ravioli s náplní připravené na bázi špeku na červeném víně s rajčátky, s olivami jsem se blahem málem rozplynula!)
Ve stáncích si buď nakoupíte dobroty sebou (take away v praktických krabičkách) nebo a ještě lépe si dáte to na co máte chuť přímo na místě samooobslužným způsobem: u stolů s lavicemi v atriu s prosklenou střechou – stylově čisté, světlé prostředí kterému vévodí mluvící pták loskuták v kleci (takže na své si přijdou i děti). Ale hlavně, na své si přijdou všichni, kteří v jídle dávají přednost neformálnosti a kvalitě za dobrou cenu před okázalostí. Ti, kteří milují sezonní středozemní kuchyni – navíc připravenou přímo před vlastními zraky. Grilované mořské ryby a plody, francouzská drůbež, italské masové speciality a klobásky, zeleninové saláty nebo italské plněné těstoviny, sklenka vína a dobrá italská káva…no řekněte – co víc si může přát labužník s náklonností ke Středozemí ve nacházející se ve Střední Evropě? Každý den od 10 do 20 hod. na adrese Strakonická 1, Praha 5.